13d Americký Non-Happy-End
> download Word-Doc Kalifornie, 26. srpna 1945. FRANZ WERFEL sedí ve své pracovně v Santa Barbaře. U.S. ALMA ho jde navštívit. U.S. ALMA Jak se ti dneska daří? WERFEL Špatně, děkuju za optání. Ale pořád ještě líp než zítra. U.S. ALMA Mám zavolat doktora Spinaka? WERFEL Ne. Radši mi dej svoje prsa, abych se mohl nacucat z tvých bradavek. U.S. ALMA Nesnáším tyhle žerty. WERFEL Já taky. Myslím, že to ze mě mluví Věčný Žid, který se mstí na prchavém křesťanovi, kterým jsem nikdy nebyl. U.S. ALMA Tomu lze odpomoci, Franzi. Mám zatelefonovat páteru Moeniovi? WERFEL Jen přes mou mrtvolu! U.S. ALMA Jak chceš. — Dostal ses dál s tím epilogem? WERFEL Ne. Už nemůžu psát... U.S. ALMA Musíš. To je to jediné, co tě ještě může zachránit. WERFEL Nemá to smysl. Stejně to nikdo nebude číst. U.S. ALMA Kde je ten dopis, cos dostala od Urzidila? WERFEL Ach, dej mi pokoj. U.S. ALMA Říkal jsi, že se mu tvoje Prolegumena velmi líbila. WERFEL To jsou «Theologumena», žádná «Prolegumena»! U.S. ALMA Nechtěl bys mi to přečíst? WERFEL Ne, to bych nechtěl. Je to děsivá nuda. U.S. ALMA Myslela jsem Urzidilův dopis. WERFEL Taky jsem myslel Urzidilův dopis, můj ty bože! Myslíš si snad, že ti budu předčítat Theologumena? Ta jsou ještě nudnější. U.S. ALMA Co je s tebou, Franzl? Proč jsi tak otrávený? Je to hrozně nepříjemné. WERFEL Jediné, co musíš udělat, je jít mi z cesty, má milá, pak si tuhle malou odpolední rozpravu ušetříš. U.S. ALMA Co se děje? Cítím, že něco hrozného, Franzi, a nevím, co to je. Visí to ve vzduchu. Velmi mě to zneklidňuje. WERFEL Nepovídej. Tak zneklidňuje, říkáš? No tak já ti to tedy povím: rozhodl jsem se, že už nebudu žádný tvůj cucánek. Mám toho cumlání dost. Už nejsem ten nedospělý ubožák, co se drží všema deseti tvých bradavek a kterého tys kdysi lapila a po celá léta sis ho opatrovala a pěstovala. Já rostu. Už jsem v pubertě, víš? Možná je teď už pozdě, ale lépe pozdě než nikdy. Tvoje baby se opeřilo, a to je to, co tě zneklidňuje. Ztrácíš nade mnou moc. U.S. ALMA To je ale trapné divadlo, Franzl, pozorovat tě v tvém sebezničujícím návalu, kterému se bez odporu tak slabošsky poddáváš. Co se to s tebou děje? Když jsem tě kdysi lapila, jak říkáš, měls v malíčku víc talentu než Mann, Musil, Kraus a Zweig dohromady. Byls lepší než Roth, než Horváth, než Kafka! Byla bych vsadila celé své jmění, že jednoho dne napíšeš mistrovské dílo, které vejde do literární historie jako zrcadlo našeho století. Kde se to pokazilo, Franzi? Co jsme udělali špatně? WERFEL Mám hlavu plnou sraček!! Plnou sraček!!! Jak můžu napsat, že ne vrah, ale zavražděný je vinen?! Hmmm?! A že nejmarkantnější židovskou chybou je, že svým způsobem života, svou existencí vyvolávají u křesťanů antisemitismus? Jak jsem to mohl napsat? U.S. ALMA Byla to smělá myšlenka! WERFEL To nebyla smělá myšlenka, ale výplod chorého rozumu, má milá! A tys mě k psaní ještě povzbuzovala! U.S. ALMA Ztratil jsi pravý zápal. WERFEL Blbost! Ta myšlenka byla zvrácená a nesmyslná od samého počátku. Už tenkrát. Ale teď, po všem, co se v Evropě děje, je to nic než hromádka smradlavých psích hoven. Měli by mě tím krmit! U.S. ALMA Odkdy ses dal najednou na takovou sebekritiku? WERFEL Vidím přece, co sepisuju! Nejsem pitomec! Moje «velké mistrovské dílo », má «kniha století» — vždyť je to jen kupa trapně otřepaných frází, pouhé tlachy a klepy, ubožácká science-fiction zabalená do estetiky jakési mýdlové opery! U.S. ALMA To je duch naší doby. WERFEL Duch naší doby! — Co ty víš o duchu téhle doby, no řekni?!! Co já o tom vím? Nic! Vůbec nic!! Chápeš? Asi moc ne! Žijeme tady v Santa Barbaře, v nejneskutečnější, nejnepřirozenější rezervaci, jakou kdy člověk vytvořil. «Ah! Paní Werfelová. Dobrý den! How are you? Nice to meet you! What a wonderful house!» Vždyť tohle tady vůbec neexistuje! U.S. ALMA Franzl, tohle je nejkrásnější místo na celé boží zemi! WERFEL Ano! Hodí se k tobě a tvému prázdnému srdci! Jediným kontaktem k vnějšímu světu jsou na tomhle neuvěřitelném místě moje každodenní návštěvy kina. Tak vypadá moje realita! Ničím si ubohé zbytečky, které mi z mé duše ještě zůstaly, ta miasmata mého mozku tímhle debilním odpadem nejpodřadnější fabriky na sny, jaká kdy existovala! U.S. ALMA Nikdo tě nenutí, abys tam chodil. WERFEL Ach, opravdu? Mockrát děkuju! Jak laskavé. Pak si dovolím otázku, jaké kulturní alternativy mi tahle bohem prokletá země jinak nabízí?! U.S. ALMA Vždycky je možné sáhnout po dobré knize nebo poslouchat hudbu. WERFEL Jenže to právě nemůžu! Nemůžu!! Potřebuju rozptýlení! Rozptýlení!! Dřu osm hodin denně, abych dostal na papír něco rozumného, ale nedaří se mi to! Chybí mi radost z práce, inspirace, čisté svědomí. Takhle pracuju na svém «mistrovském díle»! Je to čirá onanie! Víš přece, moje dávná vášeň, z které jsi mě vyléčila! Velký «román budoucnosti»! Pchch!! Všechno je to jen jedna jediná troufalost, faleš a arogance. Jeden jediný obrovský, nekonečně veliký pšouk!!! Je mi na blití, když na to pomyslím!! Všechno, co dělám, je – omyl. – Ano, zmýlil jsem se. Přiznávám. Zmýlil. Existoval okamžik, kdy jsem se mohl rozhodnout správně. Kdy jsem stál před volbou, na křižovatce. Byl to zřejmě nejvýznamnější okamžik mého života. A – co jsem udělal?! U.S. ALMA Kdy to bylo? WERFEL Když jsme byli v Palestině, drahoušku, před dvaceti lety. Měl jsem tam zůstat. Měl jsem navázat kontakt s místy, kde vzniká historie, kde se něco děje! Kde došlo k nejvýznamnější události mého národa! Ke dramatickému setkání v tomhle – a možná v příštím – století, k němuž kdy mezi novým, suverénním židovstvím, křesťanstvím a islámem došlo… spolu s obrovskou možností volit mezi smířením a naprostým zničením lidstva. Pravděpodobně největší šance, která se kdy lidstvu nabízela. Měl jsem se toho zúčastnit! Byl jsem tam! Měl bych šanci! Byl jsem tam a nerozpoznal jsem to! Měl jsem to vycítit, poznat a — napsat! A co jsem udělal?! Místo toho? Odtrhl jsem se od srdce světového dramatu, abych svůj život ukončil tady v tomhle ráji z falešného zlata, kde mi nezbývá nic než karikatura života, travestie, pitvorný obraz, a abych se opíjel imitacemi a umělými pocity a myšlenkami. A kdo mě sem dostal? Ty. Tys to byla. Je to tvoje vina! U.S. ALMA Franzi... Je v tvém životě nějaká jiná žena? WERFEL Cože?!! U.S. ALMA Už delší dobu cítím, že tě ztrácím, unikáš mi. Už se na mě nepodíváš, jak jsem na to bývala zvyklá. Vyhýbáš se mi. Nevím, co si o tom mám myslet. WERFEL O čem to mluvíš? U.S. ALMA Můj bože! Jak jsem jen mohla být tak slepá! Ale teď je mi ovšem všechno jasné. Do tvého života vstoupila jiná žena. Teď to vím. WERFEL Proboha, jsi ty ale pitomá. U.S. ALMA Franzi! Řekni mi pravdu. Kdo to je? WERFEL To je všechno, co jsi schopná si představit? „Jiná žena“?! To myslíš vážně? – Ty jsi nepolepšitelná. Tvá existence je jedna jediná prolhaná, zpitomělá vídeňská opereta. A já hlupák byl takový mamlas, že jsem v ní hrál roli. To se mi snad jen zdá! Já tu umírám a jediné, na co ty myslíš, je „jiná ženská“ v mém životě! Proboha! Proboha!! Proboha!!! U.S. ALMA Tak už se uklidni, ano? Uklidni se. Je to jen přechodný nával špatné nálady, nic víc. Nebude to dlouho trvat, věř mi. To překonáš. Jsi mladý. Je ti teprve pětapadesát. To jsou pro spisovatele zlatá léta! Jsi na vrcholu kariéry! «Jakobowski a plukovník» byl v Hollywoodu obrovský hit, nezapomínej na to! Zbývá ti nejméně dvacet let, abys mohl psát! Krizi překonáš, vstaneš jako fénix z popela… Svá velká díla máš ještě před sebou… Romány, divadelní hry… Všechny je napíšeš! Musíš!! Dostaneš Nobelovu cenu! Vím to! Budeš větší, slavnější a významnější než Thomas Mann! Budeš! Musíš! Musíš! WERFEL Ty jsi největší katastrofa mého života. Trvalo mi léta, než jsem to pochopil. Byl jsem jen tvým otrokem. Celá léta jen tvým otrokem. Ale s tím je teď konec. (zdvihne se:) S tím je konec! Jsem volný. Konečně jsem se tě zbavil! Nic už mě nemůže zadržet... Nic už mě nemůže... Jsem volný!... Jsem jsem... Jsem... WERFEL se zhroutí. Je mrtev. U.S. ALMA Moenie! Pátere Moenie! MOENIUS Volala jste mě, dítě? U.S. ALMA Podívejte se, otče. Odešel od nás. MOENIUS Ubohé dítě. (vezme ji do náručí) Jak to pro vás musí být hrozné! U.S. ALMA Ach! Já už jsem si na vdovský stav zvykla. MOENIUS Dovolte, abych vám vyjádřil upřímnou soustrast. U.S. ALMA Ze všeho nejdřív musíme zařídit nezbytné pokřtění. Nemůžeme ho pochovat jako Žida. MOENIUS S největší radostí. On vás o to požádal? U.S. ALMA Dalo by se to tak říct. Svým velmi osobitým způsobem. Rozhodně je mi velmi nesnesitelná myšlenka, že by měl můj Franzl předstoupit před svého Pánaboha jako Žid. MOENIUS A proč by měl? Nebudeme mu to zbytečně ztěžovat. Není nic snadnějšího. MOENIUS postříká WerfelA vodou a zamumlá několik latinských slov požehnání. MOENIUS Tak, má sestro v zármutku, a je o to postaráno. Máš ještě nějaké přání, dítě? Mohu vám být ještě s něčím nápomocen, milostivá paní? U.S. ALMA Pomozte mi s přípravou ceremonie. | 
