3b DON’T MARRY GUSTAV
> download Word-Doc 1901. Alma Schindlerová a její matka Anna Mollová. ALMA Mami!!! Mami!! U.S. ALMA Almo! ALMA Matko! U.S. ALMA Chudinko!... ALMA (řádí na posteli:) Já jsem... já... cítím se, jako by mi chladnou pěstí vyrvali srdce z prsou. Odstranit mou hudbu... odhodit... to, pro co jsem doteď žila... U.S. ALMA Uklidni se, uklidni se. ALMA Gustav požaduje, abych zanechala komponování! U.S. ALMA Já vím. Řekl mi to. ALMA Vzdát se všeho, pro co jsem až doteď žila! To nemohu! U.S. ALMA Samozřejmě že ne. To je absurdní! ALMA Nepřežila bych to. U.S. ALMA Ne, to bys nepřežila. ALMA Odmítnu to. Řeknu „Ne“! U.S. ALMA Je to zločin. On je šílený. ALMA (řve zlostí:) K čertu s ním!! Ať ho vezme ďas! Ať všechny chlapy vezme ďas! Nenávidím je! Všechny je nenávidím! U.S. ALMA Jen se vyplakej, mé dítě, jen plač. Dej průchod svému hněvu! ALMA Kdo si myslí, že je! Poroučet mi, abych se vzdala své hudby! Myslí si snad, že je sám Bůh?!! Jen to jen mizerný dirigent! U.S. ALMA Odporný chroust! Hysterický, český jabkožrout! ALMA Kdyby jen věděl, co si myslím o jeho hudbě! U.S. ALMA Je to jen obyčejný dirigent. Kapelník. Korepetitor! ALMA Víš, co mi nabídnul? Víš, co mi nabídnul??!! Abych se na jeho hudbu dívala jako na moji! Dívat se na jeho hudbu jako na moji!!!! Jen si to představ!!! U.S. ALMA Kdyby aspoň dobře vypadal! A byl mladší, mnohem mladší! Jen se na něj podívej: nafoukaný, starý opičák! Bez noblesy, bez šarmu! Se zadkem jako pavián! Určitě má hemoroidy! ALMA Všimla sis, jak chodí? Jako zdivočelý kozel! A škube nohou. Ošklivý, slabošský, odporný, nerozhodný uzlíček nervů! U.S. ALMA Mohl by být tvým otcem! Almo!! Věř mi, mé dítě, tohle není typ muže, který by chtěl učinit šťastnou ženu, jako jsi ty. Popravdě řečeno jsem byla šokovaná, když jsem musela přihlížet, jak ses podvolila jeho dvoření. Bylo to pro mě utrpení! Nejkrásnější dívka ve městě — a on, vysušená treska! Spojeni na život a na smrt. Pro to jsem tě nevychovala! Pozorovala jsem ho, jak se nad tebou skláněl, tam v zahradním domku: Kůže mu visela kolem lícních kostí jako vyboulené kapsy kalhot! Brr! Málem se mi udělalo špatně! ALMA Ano, ne? — Mám takový strach, že mi onemocní! Nedokážu říct proč... Stále ho vidím ležet v kaluži krve — je to příšerné! Miluju ho!!! Já ho tak miluju!!! U.S. ALMA Almo! Zešílelas?! Co tě to napadá?! ALMA Vím, že by mě to neměl dělat. Zůstane to ve mě navěky jako osten... Ale já se mu musím poddat cele, aby byl šťastný! Cítím opravdově a zvláštně, že ho doopravdy miluji, matko! Hluboce a opravdově miluji! U.S. ALMA To snad nemyslíš vážně?! ALMA Musím odehnat pryč všechny ostatní, které které panovaly až dopodud – ona musí dolů – Musím udělat všechno pro to, abych se stala člověkem, nechat si udělat úplně všechno. Neučiním nás, jeho a sebe, nešťastnými? Co když lžu – a lžu? Ten hluboký pocit blaženosti, když se na mě blaženě podívá. Taky lež? Ne, ne, ne! – Ale měl by mě nechat takovou, jaká jsem! Dát mi čas. Já už v sobě tu proměnu vidím, cítím, jak mě on proměňuje! Tolika věcí se zbavuji, jako velké, letité zátěže, on ji ze mě snímá! A tolik mi toho vrací! Tak strašně, strašně moc! Nemohu to skoro rozdýchat. Myslím si, že jestli to takhle půjde dál, úplně mě promění. Úplně. – Je to pro moje dobro? Matko? Udělá ze mě lepšího člověka? – Nevím. To opravdu nevím! – Nevýslovně po něm toužím. Burckhard má pravdu: hodíme se k sobě jako ohenň a voda. Vnějškově stejně jako niterně! Ano! Ale musím se podvolit? Nemohl by se ze dvou různých náhledů stát jeden krásný, nádherný? A přece jsem měla pocit, že stojím na mnohem nižším stupínku... a on by mě mohl vytáhnout nahoru! — Možná bych se musela své hudby tak jako tak vzdát, kdo ví? Kdo ví?! — Ale tak rychle! Bylo to příšerné, bylo to nelidské! To od něho taky nebylo moudré! Budeme za to muset zaplatit oba. Oba. Ale na tom se nedá nic změnit! Nedá se to změnit! U.S. ALMA Dítě, dítě, dítě! Uklidni se! Ano?! Utiš se! Věř mi, Gustav není muž pro tebe! Ty jsi mladá! Jsi krásná! Nemáš právo takhle se sebou zacházet! Svět je pro tebe otevřený! Přece se takhle nezahodíš na hnojiště jako nějaká líná mrcha. Ten chlap je o dvacet let starší než ty! O dvacet let!!! Víš, co to znamená?! Je to slaboch! Jen se na to jeho tělo podívej! V tom se vyznám, to mi věř. Je křehký, zranitelný. Lidi říkají, že je na smrt nemocný! — Promiň mi tu otázku, ale viděla jsi ho už nahého? ALMA Mami!... U.S. ALMA Takže ne. Ty jsi s ním ještě ani nespala? ALMA Matko! Jak můžeš... U.S. ALMA Ano, ano. Uklidni se! Vím, že to není příliš radostné téma, ale věř mi, někdy nastane ta chvíle, neodvratně, a pak je člověk namydlenej. Jen si představ, jak bude tvůj život zanedlouho vypadat! Co si budeš namlouvat? Abych pravdu řekla: Až moc mi připomíná ztroskotance. Podle mého neváží ani šedesát kilo. ALMA Ale matko! Přece si nekupuju kus masa na Naschmarktu! U.S. ALMA Takže, drahoušku, s jeho renomé do postele lézt nemůžeš. To musíš udělat s jeho tělem! A na to je šedesát kilo opravdu bída, to mi věř. ALMA Tak bude mým dítětem! U.S. ALMA Cože?! ALMA Vykrmím ho jako mimino, přivinu si ho k ňadru...! U.S. ALMA Almo! Přišlas o rozum? ALMA Musím se ovládat, svou touhu, musím krotit svou vášeň. Ze všeho nejdřív si přeju, aby se uzdravil – uzdravil díky mě, díky mé síle a mládí! To bych mu chtěla věnovat, to bych mu chtěla obětovat! Mou sílu! Díky níž by udzdravil! Můj milovaný pán! Můj mistr! Nebudu důvodem jeho pádu. Já ne!!! – Tak hluboce se mě dotýká! Tak strašně strašně hluboce! (ulehčeně se směje a šťastně:) Je to tak krásné, jak neumí vyslovit „ER“... a zvláštní, že je tak rád, když mi může říkat mým druhým jménem, protože tak strašně miluje to znělé «ER» uprostřed mého jména. Marrrrie...! Pořád na něho musím myslet... Dnem i nocí! Zvláštní a... Mám takový strach — že mi onemocní — a já nemohu říct — Pokažé když zavřu oči, vidím jasně, jak leží v kaluži krve... Provdám se za něho. U.S. ALMA Almo! Přišlas o rozum? Co to povídáš? Ty nemáš srdce! ALMA Já že nemám srdce?!? Mám! Až moc velké!!! U.S. ALMA No dobře, možná nejsi tak daleko od pravdy: pochopitelně, zřejmě už nebude žít moc dlouho... A to nejsou špatné vyhlídky být vdovou po Gustavu Mahlerovi. ALMA Matko! Jak můžeš mít tak příšerné myšlenky?! U.S. ALMA Ale to přece vůbec nejsou moje myšlenky, dítě. To jsou tvoje myšlenky. Jak dlouho může trvat něco takového u člověka v takovém politováníhodném stavu. Šest nebo sedm let, nanejvýš! Pak ti bude devětadvacet, pořád ještě mladá, v rozpuku. Zaujmeš vybrané místo ve společnosti, kolem tebe se bude motat smetánka. Budeš pobírat dobrou penzi jako vdova po řediteli dvorní opery, a nezapomeň na tantiémy z jeho ohavné muziky. Někdy v budoucnu to bude moderní muzika. S božím požehnáním a s pomocí několika šílenců. Takže, co váháš? Běž, utíkej, vem si ho. Ale pospěš si, aby ti tuhle šťavnatou židovskou kost nesrchramstnul před nosem nějaký soprán z dvorní opery, a ty pak utřeš pusu a nebudeš vědět, kam se podít. ALMA Matko, jsi odporná. Nenávidím tě. | 
